|
První akce po návratu do USA - Mount LeConte (13930 ft / 4246 m) cestou NW Chute (III), a Mount Corcoran (13760 ft / 4194 m), traverz z LeConte (III). Většinou class II scramble, ale místama i rozhodně ne podhodnocený class III lezení.
Kde:
Sierra Nevada, CA, USA
Kdy:
30.-31.7.2010
Kdo:
Scott, já
Scott mě vyzvednul v pátek ráno před 10 v Redondo Beach (protože v tuhle chvíli nemám auto), a mazali jsme na Lone Pine, kde jsme zkusili dostat permit na Mt. Russel. Bohužel bez úspěchu, takže jsme museli vzít zavděk záložním plánem - Mount LeConte a Mount Corcoran. Podle popisu sem narozdíl od Mt. Russel moc lidí nelozí, protože obě hory mají těsně pod 14,000 ft. Kolem třetí odpoledne jsme na parkovišti na Whitney Portal, po kratším bloudění nacházíme trail, a za další cca 3 hodinky už stavíme stan u Meysan Lake, odkud máme výhled na první zítřejší cíl - Mount LeConte. Kolem osmý uléháme ....
... ale moc nám to nejde spát, přece jen jsme ve 3,500 metrech, a ještě před 10 hodinama jsme byli u moře. Takže budíček protahujem až asi na šestou, už svítí slunce, takže rychle zblajznem pár americkejch alternativ k tatrankám, a jde se nahoru. Přejdem suťový pole, další část cesty do sedla mezi Mt. LeConte a Mt. Mallory je možný jít buď lehkým žlabem vpravo, nebo class III žlabem o kus víc doleva. Pravej žlab je ještě plnej sněhu, takže bez maček a cepínu volíme sice techničtější, ale bezpečnější cestu vlevo. Je to krásná pevná položená žula, takže to docela odsejpá, a za dvě hodinky jsme v sedle, odkud se nám otevírají výhledy na obě strany, nastoupáno přes 500 metrů, a těšíme se na pokračování.
Cesta, kterou máme vybranou je NW Chute, a jak už název naznačuje, vede ze severozápadní strany. Obcházím teda horu zprava, a dáváme se žlabem nahoru. Za chvíli narážíme na slavnou "Waterfall pitch", která se údajně jistí. No, možná v zimě, nebo když tam fakt teče voda, pro nás to nemá smysl. Celá "délka" má asi 10m, z toho jen cca 3m jsou téměř kolmý, s dobrýma rukama i nohama, spíš než o "pitch" jde o boulder ;-) Přelejzáme, a žlabem pokračujeme na vrchol. Tady jsme cca za 3 hodinky od stanu, kolem 10. Chvíli se zdržíme, zapíšem do vrcholovky, a pokračujem dál, na Mount Corcoran. Vracíme se kousek nad Waterfall pitch, odkud vede traverz přes několik žeber a žlabů. Je to docela makačka v class II suti, nicméně za cca hodinku a půl jsme u Chockstone (zablokovanej kámen, pod kterým se prochází cestou na vrchol), a za pár dalších desítek minut a metrů jsme i na samotným vrcholu Mt. Corcoran, odkud je krásně na jihu vidět Mount Langley (pravděpodobně jeden z mých příštích cílů), i další kopce v okolí.
Scott doráží jako obvykle o něco dřív, takže jde taky dřív dolů ... já si ještě dělám pár fotek, a pak jdu za ním. Bohužel mi to nejde dolů moc rychle, navíc když jsem na traverzu dvakrát ztratil cestu, a tak si to udělal minimálně o hodinku a půl delší (a taky se mi podařilo nalýzt do míst, který rozhodně nevypadaly jako class III lezení :-) Nicméně za asi 3 hodiny se mi podařilo dostat se k Waterfall pitch, kterou dávám s trochou váhání i dolů bez problému, a pokračuju dál.
Ze sedla mezi LeConte a Mallory zahlídnu Scotta už dole u jezera, kterej očividně nezabloudil, a vypadá to, že zrovna balí stan. Říkám si, že to už bude kousek, ale problém je, že si přesně nevybavuju, kterým žlabem jsme lezli nahoru. Samozřejmě že se netrefuju, takže další dvě hodiny trávím v suti a bordelu, místama klasicky, místama po prdeli sjíždím dolů ... a nakonec po cca 11 hodinách docházím ke stanu. Scott už má všechno sbaleno, takže jen hodím do batohu svůj spacák a karimatku, a mažeme dolů. Rozhodně si nemyslím, že bysme se cestou od Meysan Lake na Whitney Portal loudali, ale i tak to trvá dýl jak dvě hodiny ... nakonec zvládáme i tohle, v Lone Pine si dáváme burger (nevím proč, ale po takovýhle akci mam chuť na junk food), a před druhou hodinou ranní jsem zpět v RB.
Sice jsme tuhle akci oba dva brali jen jako záložní plán k Mt. Russel, na který oba líčíme už od zimy, ale i tak to byla hodně povedená akce se solidním lezením. Navíc jsme narozdíl od Mt.Russel od Meysan Lake směrem nahoru nepotkali ani nohu (pokud nepočítám veverky a ještěrky), což je taky pozitivní !
|
