|
Po delší době konečně zas seriózní akce - pokus o zimní výstup na Mt. Whitney přes Mountaineer's Route. Nahoru jsme se sice nedostali, ale i tak to stálo za to ...
Kde:
Sierra Nevada, USA
Kdy:
12.-14.2.2010
Kdo:
Scott (US), já (CZ), Joe (US - částečně)
Díky mojí skleróze a málo času se dostávám k sepsání reportu až cca po 9 měsících, takže to bude hodně orientační ... nevím dny ani hodiny ... byli jsme domluvení se Scottem, na poslední chvíli se k nám přidal ještě Joe, kterej ale neměl v plánu jít až na vrchol, spíš si chtěl zkusit jak to tam vypadá.
Co vím, že jsme pravděpodobně vyrazili ve čtvrtek večer, a kolem půlnoci jsme dorazili do Lone Pine. Odtud nahoru na Whitney Portal. Cesta je pod kopcem označená jako neprůjezdná, a je vidět, že je pokrytá sněhem. No co, to nás nezastaví, nasazujem řetězy na Scottův jeep ... bohužel se dostáváme jen asi o 100 metrů vejš za zatáčku, takže to docela postrádalo smysl :-P Uleháme vedle auta na sníh, v noci ani nebyla nijak extrémní zima ...
V pátek ráno se budíme, balíme věci, a s neskutečně těžkýma batohama (komplet zimní výbava na 2-3 dny) se pomalu vydáváme na cestu k Whitney Portal. Je to ještě pěknejch pár mil po silnici, ve skeletech je tohle docela za trest. Na Whitney Portal potkáváme Joea, nasazujeme sněžnice, a po cestě šlapem vejš. Začátek ještě celkem jde, ale ve chvíli kdy odbočíme na North Fork (trail kterej vede k Moutaineer's Route), tak už to začíná bejt docela makačka. Není to technicky těžký, ale sklon svahu je docela znatelnej, a s těžkým batohem a obříma sněžnicema na nohou se prostě moc dobře nejde. Cestou potkáváme tři borce, ze kterejch vylejzá, že se snažili dát MR jako dayhike ... naštěstí byli rozumný, a vzdali to u Lower Boyscout Lake.
My dorážíme k Lower Boyscout Lake o chvíli pozdějc, a konečně se nám otvírá rozhled do celýho údolí z dominantou Mount Whitney v pozadí. Taky potkáváme dvě další skupinky - dva docela našláplý borci v první, a další tři ve druhý. Joe se tady rozhoduje, že fakt fyzicky nemá na to jít vejš, chce tu strávit noc, a druhej den ráno se vrátit dolů. My se Scottem máme v plánu jít co nejvejš - v ideálním případě k Iceberg Lake (což bylo ale hodně naivní). Problém byl, že odtud už nebyla prošlapaná cesta, přece jen o pár dnů dřív sněžilo, takže každej krok znamená proboření se téměř po kolena i se sněžnicema. Naštěstí se prošlapávání cesty ujmou borci před náma, my si dáváme ještě chvíli oraz, a po 20 minutách razíme za nima. Scott mi tu začíná trošku utíkat, a já toho začínám mít plný zuby, chybí mi aklimatizace ....
K Upper Boyscout Lake se dostáváme cca hodinku přes setměním, což sice znamená, že bysme ještě chvíli mohli jít nahoru, ale nevíme jak to tam vypadá, takže se rozhodujem postavit stan tady. Vidíme dva týpky šlapat o kousek vejš, druhá skupinka taky zůstala u Upper Boyscout Lake. Nacházíme menší závětří za velkým šutrem, kde hrabem díru do který bysme tak nějak usadili stan, a v prašanu ho kotvíme na co to jen jde (kameny, cepíny, hůlky ...). Rychlá večeře, a uléháme ke spánku. Noc je celkem v pohodě, téměř bezvětří, teplota kolem 10°F (cca -12°C), jen mě samozřejmě trochu bolí palice kvůli vejšce.
V sobotu máme dvě možnosti jak pokračovat dál. Buď zabalit stan, a natěžko dorazit k Iceberg Lake, tady strávit druhou noc, a v neděli už vystoupat jen vlastní MR ... nebo jít nalehko od Upper Boyscout Lake a pokusit se o vrchol v sobotu. Volíme druhou možnost, takže balíme jen minumum nezbytných věcí, ve stanu necháváme většinu jídla, spacáky, sněžnice, ... Ještě za tmy nastupujem na cestu, zmrzlej sníh jen lehce křupe a neboří se (zatím), takže se jde celkem dobře. Svítání nás chytá kousek pod Iceberg Lake. Tady se opět potkáváme s oběma skupinkama ze včerejška. Dva týpci vypadaj bez problémů a očividně maj na to se na vrchol dostat, další tři z druhý skupinky vypadaj sice odhodlaně, ale taky dost utahaně, takže na ně bych si nevsadil ...
Se Scottem dáváme pauzu, a chvíli koukáme jak kolegové stoupaj nahoru ... moc rychle jim to sice nejde, ale když vyrážíme i my, tak zjišťujem, že jsme na tom tak nějak nastejno, možná i o něco hůř. Cca po dvou hodinách neskutečně pomalýho výstupu od Iceberg Lake přehodnocujeme plány. Sice ještě není vůbec pozdě, ale i tak je vrchol hodně daleko, a pokud bysme se tam dostali, tak až hodně pozdě odpoledne, a nechceme nikde zůstat viset za tmy a v zimě. Volíme teda návrat zpátky ke stanu. Naposled se pohledem rozloučíme s žlabem MR, a pak už razíme zpět. U Iceberg Lake dáváme delší pauzu, užíváme si výhledy, fotíme, a posléze se pomalu vracíme zpátky, což je celkem pohodová cesta.
Po návratu ke stanu (tuším) vaříme něco k jídlu, a hodinku nebo dvě se poflakujeme kolem stanu, ležíme venku na karimatkách, a relaxujem ... je krásnej den, docela teplo (lehce pod bodem mrazu, ale na slunci samozřejmě teplejc) a není kam spěchat. Hodně pomalu balíme stan a veškerý harampádí, a jdeme dolů. První část cesty k Lower Boyscout Lake je celkem v pohodě, nikterak strmej traverz, a cesta už je ze včerejška prošláplá. Je tam jedno sketchy místo, kde je potřeba se sněžnicema přejít pár šutrů ... to zvládám celkem v pohodě, ale asi o 50 metrů dál se mi proboří sněžnice do sněhu, a já letím s 24kg batohem po hlavě do dva metry hlubokýho prašanu v 40° svahu. Asi musela bejt celkem zábava se na mě koukat když jsem se 15 minut snažil vyhrabat ... mě moc do smíchu nebylo :-P Nakonec se to podařilo, a bez dalších problémů dorážím k Lower Boyscout Lake.
Tady začíná druhá část sestupu, poměrně úzká cesta a strmej svah, každou chvíli se mi o něco zasekne sněžnice, navíc je tu nad nulou, sníh je těžkej a mokrej, a lepí se na sněžnice, který díky tomu nedržej stopu a neskutečně kloužou. Nakonec to vzdávám, a házím je na batoh, i za cenu, že se jednou za čas propadnu nebo mi ujede kecka. V botě totiž lehkej slide dokážu ustát, případně si jím i pomoct pár metrů dolů, se sněžnicí je to konstantní boj o rovhováhu. Na Whitney Portal docházím Scotta, a zbejvá nám ještě posledních pár mil po silnici dolů k autu. Povoluju botky, vypínám mozek, a jdu ... cestou zpátky ještě dáváme v Lone Pine pizzu, a zbytek je stejnej jako každá jiná akce v Sierra Nevadě - pár hodin rovná silnice a pak už světla LA ...
|
