|
První návštěva Stadlwandu
Datum: 1.8.2007
Po tom, co nás slunce vytáhlo ze spacáků (asi v 8) jsme se v klídku najedli, dali kafe, a tak nějak kolem desátý dojeli pod Stadlwand, kde jsme měli v plánu vylýzt Stadlwandgrat (3-, 270m). Nástup cesty jsme trefili celkem v pohodě, sice jsem si nebyl úplně jistej že jdeme správně, ale nakonec jsme zjistili že jo.
Ludvík kousek pod nástupem na Stadlwandgrat
U nástupu jsme po 12 hodině (celkem pozdě, ale pořád eště docela s rezervou), vidíme dva borce, který lezou nahoru, a jeden nás eště předbíhá, chce to vylýzt solo ... ale po pár minutách se vrací, že bez helmy do toho nejde. My se montujem do sedáků, já na sebe věšim asi 10 kilo různýho železa, a lezu k prvnímu štandu. Je to asi 15 metrů, jsem schopnej tam nacpat dva vklíněnce, což je nádherný ... takže za chvíli zaštanduju, doberu lano, a čekám na Ludvíka. Problém je, že pod sebou vidí pár set metrů díru, a moc mu to nahoru neleze, takže vlastně eště dřív než ke mě doleze je mi jasný, že dál nahoru nepůjdem, a že tu cestu odpískáme...
Začátek cesty Stadlwandgrat (3-, 270m)
Škoda no, balíme to, máme v plánu si dát něco níž. Nakonec vybírám takovou docela sympatickou cestu, chci vylýzt ke stromu kde bude tutovej štand, může to bejt tak 60-70 metrů. Celkem pohodová cesta, odhadem něco kolem trojky, na 40-50 metrech dám frenda, smyci, eště frenda, a zaštanduju u nějakýho zapomenutýho frenda (samo si ho pojistím svejma dalšímá dvouma). Ludvíka beru shora, ale vyleze jen něco kolem půlky, pak to vzdává, takže ho pouštim dolů, a slaním to taky. Končíme, jdem k autu, udělat večeři, a spát :-)
Ve třífrendovým štandu
|
