|
Třetí den: Vordere Stadlwand
Datum: 24.8.2007
Nějak po devátý (?) budíček, v 10 odchod, přičemž jsme se ještě zdrželi v hospodě, a dali si ranní preso. O půl dvanáctý pod cestou Vordere Stadlwandplatte (5-, 125m, velká *). S tím, že pětkoý tam jsou dvě místa, jinak většinou za 4. Začínám lýzt první dýlku, první pětkový místo pod prvním štandem bylo celkem v pohodě. Dobírám Pecu, a posílám ho dál do druhý dvojkový dýlky.
Na druhým štandu se dohadujem, že dál to půjdem na střídačku, protože přemotávat lano na každým štandu nejni zrovna ideální, a když je to zajištěný, tak vlastně neni důvod, abych to lez všechno na prvním já ... Každopádně v třetí dýlce jsem si to parádně ztížil, protože jsem omylem nalez do jiný cesty. Pravda, byla krásně vyborhákovaná, ale taky byla část za 6-, a část dokonce možná i 6+ (namísto původně plánovaný čtyřky :-D ). No ale po chvíli nadávání se mi podařilo dostat se na štand, dobrat Pušáka, kterýho jsem poslal už správným směrem do druhý pětkový dýlky.
Tentokrát lez dlouho, daleko, a za roh, ale celkem v pohodě. Akorát na mě (v tu chvíli jsem nevědel proč) řval, ať nepadám. To docela dodá morál, když jsem nevěděl, co tam čekat :-) Ale na druhým konci bylo i druhý pětkový místo úplně v pohodě, takže jsem se celkem v pohodě dostal k němu. Tady jsem zjistil, proč že to na mě řval ... štandoval jen v jedněch hodinách ... ale v pohodě, vypadaly celkem solidně, takže se vlastně nic nestalo. Ještě jsem přelez poslední čtyřkovou dýlku, a konec. Krásná cesta, obtížností tak akorát, že jsme se s tim nijak netrápili, a bylo to i celkem plynulý (samozřejmě když beru v úvahu, že Pecova to byla druhá vícedýlková cesta, a já sám jsem jich taky nevylez o moc víc - příště budem rychlejší :-) )
Po zkušenostech z obcházení ze středy jsme se rozhodli, že cestu radší slaníme (druhým důvodem bylo, že jsme stejně měli jen lezky, a chodit v nich sutí ... no nic moc ...). Ale tentokrát to bylo celkem v pohodě, první půlku jsem rozmotával já, druhou Peeca, a dalo nám to přesně na dvě dýlky. Dole asi hodinovej relax, přestávka na tatranku, a na flákání.
Ok, co dál ... dámě nejakou kratší. Vlastně jediná cesta, která připadala v sektoru úvahu, byla Grasharfe (6, 20m, ***). Moc si na ní nevěřim, takže jde Peca. Nadává, trvá mu to, ale šestečku nakonec dává až nahoru. Já na druhým, a nevim proč jsem z toho měl strach, je celkem v pohodičce. Příště jdu na prvním :-) Taky pěkná.
Navíc se nám uvolnila hned vedle cesta Peternpfad (5-, 160m, velká *), na který předtím lezli nějaký Pardubičáci (a kromě lezení taky házeli dolů šutry :-) ). Je už dost pozdě, takže nám je jasný, že ji nedáme celou, ale dohodnem se na první dýlce (asi 30m, 5-). Peca jde první, dolezem k prvnímu štandu, zase to slaníme, a balíme to. Po cestě zpátky nám zastavili nějaký rakouský týpci, kam jedem, a jestli nechcem svýzt. Bohužel nám zastavili asi 300 metrů od parkoviště, takže to svezení nebylo zrovna moc dlouhý :-D. Nutná večeře, kyblík, a spát ....
|
