|
No jooo no .... ja vim že mam zpoždění několik let ... ale nakonec jsem se donutil k tomu sepsat aspon stručnej popis jak tahle akce probíhala. Nevim jak moc se rozepíšu, ale je možný že některý údaje nebudou zrovna přesný. Takže komentáře jsou otevřený, a upřesnění uvítám ... Celá akce proběhla za poměrně chudejch podmínek, v podstatě bez výbavy a pořádnýho oblečení .... a taky to šlo ! To až teď jsem zhýčkanej výmyslama jako je Gore-Tex, softshell, a funkční hadry vůbec. Ale je fakt, že jít dva dny v promočenejch bavlněnejch kalhotech neni nic moc ...
Fakt nevim co bylo kterej den .... ale nějak během dne (zřejmě středy, hned po skončení Ludvíkova školního roku) jsme vyjeli z Úpice, ve Dvoře naložili Ludvíka, a pak pokračovali směrem na Slovensko. Z cesty si pamatuju jen šílenej déšť, a že se nám nějakým zázrakem podařilo v noci a v dešti vymotat se z Mikuláše a dojet až do Jalovce. Tady jsme rozbili tábor, já s Ludvíkem v autobusový zastávce, a Boroš v autě.
Sivý Vrch
Druhej den nebylo dopoledne nic moc, pořád pršelo, takže jsme asi do 11 v autě pospávali. Pak se udělalo malinko líp (tj. přestalo na chvíli pršet), takže jsme auto hodili k nějaký chatě a začali stoupat nahoru. Po pár hodinách chůze jsme dali na chatce čaj a pokračovali dál. Ke konci dne se už udělalo trochu líp, ale pamatuju si jen, že jsme přešli Sivý Vrch, a kousek za ním jsme na konci doliny postavili jeden z prvních stanů. Do večera k nám přibyla celá řada dalších .... večer jsem se šel ještě proběhnout na kopec, protože se fakt udělalo hezky, a tak jsem tam udělal i pár fotek. Pak už jsme zalezli s Ludvíkem do pořádnýho stanu, Boroš si zalez do svýho pseudopřístřešku, a šli jsme spát ....
Zákaz stanování v praxi
Druhej den ráno bylo krásný počasí, ale postupně jak jsme stoupali se zase začalo zatahovat a až do oběda jsme šli v mlze. Potkali jsme první řetězy (který výhružně zvonily na půl kilometru dopředu), a po hlavním hřebeni pokračovali dál. Byli jsme rádi, když se chvilkama mlha rozestoupila, a bylo vidět aspoň na 100 metrů ...
Kolem 11 dopoledne se zničeho nic mlha rozpustila, oblačnost zmizela a najednou byl skoro jasnej den. V tý době jsme byli těsně pod baníkovem ... takže jsme vyběhli nahoru, kde měl začínat konečně trošku zajímavej terén. A taky že jo ! Z vrcholu Baníkova jsme šli dál po poměrně ostrým hřebínku, sem tam řetězy, ale mě to přišlo celkem ok, bez žádnejch větších problémů ... dál vede cesta a červená značka přímo po hřebeni, ale spousta lidí to obchází po vyšlapaný cestičce kolem. My, protože víme, že se v Tatrách může chodit pouze po značených cestách, s Ludvíkem striktně dodržujeme cestu a jdeme přímo po hřebeni ... což je úžasnej zážitek. Díra buď na jednu, nebo na druhou, v tom nejlepším případě na obě strany
Baníkov
Takhle procházíme přes řadu vrcholů, občas řetězy, kousek skála, ale kromě ultrakatolickejch idiotů je všechno v pohodě .... za technicky nejtěžší úsek považuju asi přechod Trech Kop (teda doufám že si to pamatuju správně), kde to bylo místama po skoro kolmý skále. Ludvíka s Borošem asi zase nejvíc dostal přechod a závěr Ostrýho Roháče, když bylo potřeba přejít pár metrů nad propastí ... společně s únavou a dírou pod nohama na tom nebyli zrovna nejlíp :-) ale nakonec jsme to úspěšně přešli až pod Ostrý Roháč a posléze do Jamnické doliny, kde jsme u ples opět postavili stany (tušim nějako kolem 5. odpoledne)
Ostrý Roháč a Plačlivo
Naládovali jsme se zbytkama jídla, zažili menší šok z toho že se nám ztratil Bohouš (kterej se hodinu předtím klepal ve stanu, a vzápětí vyběhnul až nahoru do sedla lovit signál na Hanku :-) ), a šli jsme spát. Já jsem zůstal venku, protože bylo krásně jasno a relativně teplo, a pustil jsem Boroše k Ludvíkoj do stanu (což bylo super přes noc, ale ráno to bylo horší, protože na mě začly sedat mouchy ...)
LudvĂk ....
No jooo no .... ja vim že mam zpoždění několik let ... ale nakonec jsem se donutil k tomu sepsat aspon stručnej popis jak tahle akce probíhala. Nevim jak moc se rozepíšu, ale je možný že některý údaje nebudou zrovna přesný. Takže komentáře jsou otevřený, a upřesnění uvítám ... Celá akce proběhla za poměrně chudejch podmínek, v podstatě bez výbavy a pořádnýho oblečení .... a taky to šlo ! To až teď jsem zhýčkanej výmyslama jako je Gore-Tex, softshell, a funkční hadry vůbec. Ale je fakt, že jít dva dny v promočenejch bavlněnejch kalhotech neni nic moc ...
Fakt nevim co bylo kterej den .... ale nějak během dne (zřejmě středy, hned po skončení Ludvíkova školního roku) jsme vyjeli z Úpice, ve Dvoře naložili Ludvíka, a pak pokračovali směrem na Slovensko. Z cesty si pamatuju jen šílenej déšť, a že se nám nějakým zázrakem podařilo v noci a v dešti vymotat se z Mikuláše a dojet až do Jalovce. Tady jsme rozbili tábor, já s Ludvíkem v autobusový zastávce, a Boroš v autě.
Sivý Vrch
Druhej den nebylo dopoledne nic moc, pořád pršelo, takže jsme asi do 11 v autě pospávali. Pak se udělalo malinko líp (tj. přestalo na chvíli pršet), takže jsme auto hodili k nějaký chatě a začali stoupat nahoru. Po pár hodinách chůze jsme dali na chatce čaj a pokračovali dál. Ke konci dne se už udělalo trochu líp, ale pamatuju si jen, že jsme přešli Sivý Vrch, a kousek za ním jsme na konci doliny postavili jeden z prvních stanů. Do večera k nám přibyla celá řada dalších .... večer jsem se šel ještě proběhnout na kopec, protože se fakt udělalo hezky, a tak jsem tam udělal i pár fotek. Pak už jsme zalezli s Ludvíkem do pořádnýho stanu, Boroš si zalez do svýho pseudopřístřešku, a šli jsme spát ....
Zákaz stanování v praxi
Druhej den ráno bylo krásný počasí, ale postupně jak jsme stoupali se zase začalo zatahovat a až do oběda jsme šli v mlze. Potkali jsme první řetězy (který výhružně zvonily na půl kilometru dopředu), a po hlavním hřebeni pokračovali dál. Byli jsme rádi, když se chvilkama mlha rozestoupila, a bylo vidět aspo�? na 100 metrů ...
Kolem 11 dopoledne se zničeho nic mlha rozpustila, oblačnost zmizela a najednou byl skoro jasnej den. V tý době jsme byli těsně pod baníkovem ... takže jsme vyběhli nahoru, kde měl začínat konečně trošku zajímavej terén. A taky že jo ! Z vrcholu Baníkova jsme šli dál po poměrně ostrým hřebínku, sem tam řetězy, ale mě to přišlo celkem ok, bez žádnejch větších problémů ... dál vede cesta a červená značka přímo po hřebeni, ale spousta lidí to obchází po vyšlapaný cestičce kolem. My, protože víme, že se v Tatrách může chodit pouze po značených cestách, s Ludvíkem striktně dodržujeme cestu a jdeme přímo po hřebeni ... což je úžasnej zážitek. Díra buď na jednu, nebo na druhou, v tom nejlepším případě na obě strany
Baníkov
Takhle procházíme přes řadu vrcholů, občas řetězy, kousek skála, ale kromě ultrakatolickejch idiotů je všechno v pohodě .... za technicky nejtěžší úsek považuju asi přechod Trech Kop (teda doufám že si to pamatuju správně), kde to bylo místama po skoro kolmý skále. Ludvíka s Borošem asi zase nejvíc dostal přechod a závěr Ostrýho Roháče, když bylo potřeba přejít pár metrů nad propastí ... společně s únavou a dírou pod nohama na tom nebyli zrovna nejlíp :-) ale nakonec jsme to úspěšně přešli až pod Ostrý Roháč a posléze do Jamnické doliny, kde jsme u ples opět postavili stany (tušim nějako kolem 5. odpoledne)
Ostrý Roháč a Plačlivé
Naládovali jsme se zbytkama jídla, zažili menší šok z toho že se nám ztratil Bohouš (kterej se hodinu předtím klepal ve stanu, a vzápětí vyběhnul až nahoru do sedla lovit signál na Hanku :-) ), a šli jsme spát. Já jsem zůstal venku, protože bylo krásně jasno a relativně teplo, a pustil jsem Boroše k Ludvíkoj do stanu (což bylo super přes noc, ale ráno to bylo horší, protože na mě začly sedat mouchy ...)
Ludvík ....
Poslední den jsme jen sbalili a mazali dolů, protože k autu to byl pořádnej kus. V kempu na začátku Jamnickej doliny jsme si dali šnitzl a kýbl, po cestě dalších pár kýblů, a odpoledne jsme dorazili totálně utahaný k autu. No ... co dál. Tak jsme se rozhodovali, jestli pojedem domů nebo co se bude dít. Nakonec Boroš přišel s návrhem, že přejedem do nějaký vesnice o kousek dál, tam "dáme nějaký pivka", a pojedem až zejtra. Jsme samozřejmě mohli tušit že je v tom ženská :-D Zatímco jsme s Ludvíkem poctivě lámali jednoho bažanta za druhým, Boroš se vzdálil a za chvíli přišel s Hankou (která tam byla se školou na nějaký akci či co).
Takže jsme chvíli seděli v jedný knajpě, tam nás už vyhodili, tak jsme šli k nějakýmu kiosku, kde jsme se postupně oddělovali (nejdřiv Hanka, pak Bohouš). Ve kiosku už měli pomalu zavírat, tak jsme se rozhodli že zůstaneme v přístřešku u něj. Šel jsem do auta pro spacáky, ale než jsem se vrátil, tak Ludvík už někam zmizel. No tak co, sednul jsem si ke Slovákům a kecal s nima. Po hodině Ludvík přišel že byl někde s dědkem v baru na vodce. Nakonec jsme po návštěvě baru skončili pod tatrami (s malým t - kdo ví, ten ví), a za několik málo hodin (asi tak 2-3) už nás Bohouš budil že jedem domů .... celkově super první akce, s velice důstojným zakončením...
|
